Jak zvládat emoci vzteku??
Všimli jste si, že když se rozčílíme, většina okolí to odmítá s postojem ála: tohle se vážně nesluší, to bys neměla, to mě se teda stát nemůže!!! Kroutí nad Vámi hlavou a vy se pak cítíte provinile? Co je na vzteku tak špatného, napadlo se Vás už zeptat?
Přiznám se, i já mám se vztekem co dělat. Je to dokonce jedna z věcí, která mě přivedla na práci terapeuta. Jak ho zvládnout? Proč mi to nejde? Proč čím víc se snažím, tím hůř to jde? Znáte taky tyto pocity? Já věřím, že ano ….
Proč je vztek tak nepopulární, proč se mu máme vyhýbat? Přijde mi to, jako kdyby společnost nastavila určitá pravidla: radost, lásku, štěstí, klid – ANO. Vztek, smutek, bolest, strach – NE. Ale proč ne? Copak je svět jenom radost, štěstí, láska a klid? Opravdu si to myslíte? Opravdu? Vždyť beze smutku bychom nepocítili radost, bez strachu odvahu a ano bez vzteku pocit klidu!!!
Opravdu chceme, aby náš svět byl tak jednostranný? Podle mě by to byla škoda. Ztratila by se jeho barevnost. Jako bychom z duhy chtěly ponechat jenom některé barvy … jenže pak už by to nebyla duha. A tak si říkám, že když mi někdo nebo i já sama dám důvod k tomu být naštvaná a ano někdy i vzteklá, tak si to dovolím! Je mi pak mnohem lépe než se tvářit, že jsem stále v pohodě (i když je to v současné době in). Kašlu na to! Vím totiž, že budu v pohodě jenom tehdy, když si dovolím vyjádřit moje pocity, které jsou legitimní. Protože když budu vztek potlačovat, bude to ještě horší. Můžu meditovat, můžu zhluboka dýchat a ano, můžu si ho dovolit!!! Jak osvobozující!! Jen je třeba si uvědomit, že je to mnohem větší zodpovědnost, nestřílet totiž šípy vzteku, tam kam nepatří … ale o tom zase někdy příště ☺
